Mediální ohlasy Literární ceny KK 1997
Soutěž Knižního klubu bez vítěze
28.3.1997, Denní Telegraf, str. 11, Kultura mh
Výsledky druhého ročníku literární soutěže Knižního klubu za rok 1996 byly vyhlášeny ve středu večer v reprezentačních prostorách pražského hotelu Ambassador.
Porota, složená z předsedy Obce spisovatelů Antonína Jelínka, předsedy PEN klubu Jiřího Stránského, spisovatele Alexandra Klimenta, literárního kritika Pavla Janouška a spisovatele i dramaturga Alexe Koenigsmarka, vybrala z došlých rukopisů do finále pět nejlepších. Nakonec se rozhodla hlavní cenu Knižního klubu za rok 1996 neudělit (loni ocenění získal román »Šperhák« Rudolfa Čechury), přesto doporučila dva rukopisy k vydání a ocenění. O vavříny a částku 50 tisíc korun se rozdělili spisovatelé David Jan Novotný s nekonvenčním příběhem »Můj nejlepší kámoš« a Oldřich Šuleř s dílem »Sláva a pád valašského pánbíčka«, které zachycuje Valašsko minulého století. V rámci slavnostního večera předal ředitel Knižního klubu Jiří Kolečko Nadaci Archa Chantal poukázku na knižní publikace v hodnotě 25 tisíc korun. Knižní klub je v České republice součástí firmy Bertelsmann a jen u nás má přes čtyři sta tisíc členů.
Cena, která čeká na svoji prestiž
2.4.1997, Mladá fronta DNES, str. 19, Kultura JOSEF CHUCHMA
Knižní klub, možná největší nakladatelský podnik v zemi, se loni rozhodl založit svou literární cenu, jíž chce podporovat původní tvorbu. V prvním ročníku došlo do soutěže na tisíc rukopisů, z nichž porota za vítěze vyhlásila a Knižní klub promptně vydal román Rudolfa Čechury Šperhák. Letos už přišlo jen několik desítek rukopisů a porota hlavní cenu nevyhlásila, pouze doporučila Knižnímu klubu k vydání prózy D. J. Novotného (Můj nejlepší kámoš) a Oldřicha Šuleře (Sláva a pád valašského pánbíčka). Organizátoři tvrdí, že Literární cena Knižního klubu je po druhém ročníku už "významným počinem na české domácí scéně". To však její postavení notně přifukují: boj o místo na výsluní ji teprve čeká. Jména, která ze soutěže dosud vyšla vítězně, k absolutní špičce nepatří. Cena zatím spíše přispívá k rozmělnění už tak dost zbytnělé plejády poct, co jich česká literatura má. Do budoucna musí Knižní klub počítat i s tím, že v honu za původní českou literaturou nedávno vytvořilo několik nakladatelů edice původní české prózy a ty průběžně odsávají rukopisy, jež snesou alespoň trochu přísná měřítka.
Knižní klub v literární soutěži ocenil D. J. Novotného a O. Šuléře
9.4.1997, Právo, str. 10, Kultura (cg)
Vítězi 2. ročníku literární soutěže Knižního klubu se letos stali Oldřich Šuléř s románem Sláva a pád valašského pánbíčka a David Jan Novotný s románem Můj nejlepší kámoš. Podělili se tak o vavříny i o cenu 50 tisíc Kč. Na setkání v pražském Ambassadoru ji v začínajícím jaru předali člen poroty Alexandr Kliment a ředitel klubu Jiří Kolečko. Mezi výsady vítězů patří i právo na publikaci rukopisu, čtenáři Knižního klubu se tak zanedlouho setkají s oceněným románem O. Šuléře, který na plátně kronikářského záznamu Valašska vykreslil jeho život až do počátku století. David Jan Novotný ve svém románu zase představuje paměti jedenatřicetiletého samorostlého intelektuála, který se přes svou plachost nakonec ožení. Oživuje tak i galerii pražských flákačů, studentů, básníků, kteří komentují život v minulém režimu. Podle poroty próza dokáže oslovit široké spektrum čtenářů, rozvíjí přitom tradici humoristické literatury
"O Valašském Pánbíčkovi"
11.4.1997, Svoboda, str. 14, Kultura BŘETISLAV UHLÁŘ
Spisovatel Oldřich Šuleř získal cenu v literární soutěži Knižního klubu
OSTRAVA. Známý spisovatel Oldřich Šuleř, žijící a tvořící v Ostravě, zvítězil ve 2. ročníku literární soutěže Knižního klubu s románem „Sláva a pád Valašského Pánbíčka´´. A to byl také důvod k našemu rozhovoru.
Z vašich bezmála třiceti knižních titulů vyšla převážná část v celostátních nakladatelstvích, některé získaly ocenění. V těchto dnech jste získal cenu Knižního klubu. S jakými pocity jste ji v pražském Ambassadoru přijímal?
S pocitem zadostiučinění. Vždyť má práce na románu „Sláva a pád Valašského Pánbíčka” trvala - počítám-li studium materiálů - několik desítek let. Už v loňském prvním ročníku této soutěže se dostal můj román „Severní svahy´´ (tentokrát z Jesenicka - pozn. autora) v konkurenci tisícovky rukopisů mezi posledních pět prací a třebaže nebyl oceněn, ještě letos v Knižním klubu vyjde. Letos se situace opakovala s tím rozdílem, že mému dílu byla udělena cena. Myslím, že soutěž Knižního klubu znamená významnou podporu původní české tvorby. Vyhlášena byla poté, když pracovníci nakladatelství, vydávající především světovou literaturu, průzkumem zjistili volání čtenářů po české tvorbě, což je jistě pozitivní jev, který svědčí o návratu naší kultury ke kořenům a hledání vlastní identity.
Už podle názvu románu - Sláva a pád Valašského Pánbíčka - lze usuzovat, kde je situován jeho děj...
Ano, román se odehrává na sklonku minulého století na Valašsku. Troufám si tvrdit, že nejde o román historický v pravém slova smyslu, ani o prózu regionální (třebaže místem děje je především Valašské Meziříčí, Frenštát pod Radhoštěm, Vsetín, ale třeba také Praha). Ani ten nejsoučasnější námět nemusí být vůbec aktuální a naopak historická látka může být kulisou, na jejimž pozadí se odehrávají myslitelské konflikty a dramatické lidské osudy, které naléhavě osloví současníka.
Buďme konkrétnější. Jak byste váš román tedy charakterizoval?
Možná by se, co do žánru, dalo mluvit o románové kronice jednoho moravského města. Text zobrazuje život za další vlny národního obrození po vydání Říjnového diplomu roku 1860. Mimochodem: umělecký dokument u doby zápasů o národní svobodu mimo Prahu citelně chybí. Dějem se mihnou i takové osobnosti jako Palacký, Sokol Tůma, Jurkovič, Karafiát a další, v závěru také TGM, kterému valašská města volbou do říšské rady otevřela dveře do evropské diplomacie. Nejde však o nějaké fangličkové vlastenčení. Nositeli dějů jsou huťaři, rolníčci, protagonistou starosta a poslanec, který přesáhl svou dobu, když usiloval o zvelebení města na Valašské Athény někdy prostředky velmi svéráznými (najal žháře na vypálení stodol hyzdících město). Celou knihou prochází motiv vášnivé lásky stárnoucího muže k mladé dívce...
Čerpal jste při psaní také z vlastních životních zkušeností?
Odpovím vám Flaubertovými slovy: Paní Bovaryová jsem já...
Kdy se dostane váš román ke čtenáři?
Podle propozic soutěže má vítězná práce vyjít ještě téhož roku. Jelikož ve třetím čtvrtletí letos vyjde můj román z loňské soutěže „Severní svahy”, dočká se „Valašský Pánbíček´´ vydání patrně až počátkem příštího roku. Škoda, letos totiž slaví Valašské Meziříčí 700 let svého trvaní a to by byl vhodný příspěvek k tomuto jubileu
LITERÁRNĺ CENA KNIŽNĺHO KLUBU
18.4.1997, Hospodářské noviny, str. 10, Víkend - knihy / literatura
Již podruhé byla udělena Literární cena, jíž Knižní klub podporuje původní českou tvorbu. O laureátech literární soutěže za rok 1996 rozhodovala porota ve složení: předseda Obce spisovatelů Antonín Jelínek, předseda PEN klubu Jiří Stránský, spisovatel Alexandr Kliment, literární vědec a kritik Pavel Janoušek a spisovatel a dramaturg Alex Koenigsmark. Vybírala z pěti nejlepších rukopisů, které prošly několikerým sítem předkol. Nakonec se rozhodla hlavní cenu neudělit, ale doporučila k ocenění a následnému knižnímu vydání rukopisy dva. Na jednu stranu tím porotci demonstrovali přísnost svých kritérií, na stranu druhou nespornou kvalitu obou děl. O vavříny se tak podělili D. J. Novotný a Oldřich Šuléř.
Rukopis Oldřicha Šuléře Sláva a pád valašského pánbíčka je rozsáhlý román kronikářského charakteru. Prostřednictvím několika zajímavých typů z různého sociálního prostředí mapuje a portrétuje Valašsko, časově do počátku století. Předností textu bezesporu je, že místopis neutkvívá v lokálním zájmu, nýbrž přes konkrétnost oblasti a lidí tam žijících přináší obecnější poselství. Román pokračuje v humanistické tradici naší vypravěčské prózy, oslovuje čtenáře, který v dnešní době nespěchá nebo který potřebuje ve spěchu každodennosti na chvíli vydechnout.
Román Davida Jana Novotného Můj nejlepší kámoš je pojat jako "skutečné" paměti jedenatřicetiletého, mírně rozháraného, dosti samorostlého intelektuála, který se přes svoji plachost nakonec i ožení. Hrdina se rozhoduje napsat paměti, protože "mladý lidi bejvaj upřimný a vykecaj na sebe věci..." Jsou to epizodické příběhy a portréty řady kamarádů, a také, a možná především, portréty "holek jednoduchejch jak sáňky". Je to galerie pražských flákačů, studentů, básníků, umělců... Nekonvenční román rozvíjí také tradici humoristického žánru. (L)
Knižní klub vyhlásil třetí ročník Literární ceny
11.9.1997, Zpravodajství ČTK, Zbyněk Vičar
Praha 11.září (ČTK) - Kniha nazvaná Můj nejlepší kámoš Davida Jana Novotného, jejíž rukopis byl spolu s dílem Oldřicha Šuleře Sláva a pád valašského pánbíčka ohodnocen letos na jaře jako nejlepší příspěvek do soutěže o Literární cenu, pokřtili dnes v Praze představitelé Knižního klubu (KK). Zároveň vyhlásili třetí ročník této soutěže.
Letos se Literární ceny účastnilo 40 autorů, jejichž dosud nepublikované práce hodnotila šestičlenná porota. Zasedli v ní i předseda českého PEN klubu Jiří Stránský a dramatik Alex Koenigsmark. První cena nebyla udělena a o finanční prémii ve výši 50.000 korun se podělil Novotný se Šuleřem. Odměnou pro vítěze je však především vydání jejich děl.
Novotného román má formu pamětí a zahrnuje dobu od počátku politických procesů do vzniku Charty 77. Kniha je psaná s humorem a nabízí příběhy pražských flákačů, studentů, básníků, umělců a "holek jednoduchejch jako sáňky". Její první verzi autor dokončil už v roce 1977 a po revoluci ji neúspěšně nabídl několika nakladatelstvím. Úspěch v soutěži hodnotí jako "jisté zadostiučinění".
Jan David Novotný se vedle spisovatelství věnuje také scenáristice a přednáší na Fakultě sociálních věd UK a na FAMU. Prozradil, že v současné době se podle scénáře, který napsal se studenty FAMU, začíná pro českou televizi točit rodinný seriál Motel Anatéma. Jeho obsah odmítl upřesnit, ale bude se prý úplně lišit od ostatních seriálů.
Dílo Sláva a pád valašského pánbíčka moravského spisovatele Oldřicha Šuleře je zasazeno do Valašského Meziříčí konce 19.století. Jádrem příběhu je autentická postava starosty Mikešky, který v zájmu rozvoje svého města neváhal najmout žháře k likvidaci nevhodně umístěných stodol místních měšťanů. Spisovatel, jak řekl, chtěl knihou postihnout problém aktuálního přínosu témat historie a lokálního patriotismu. "Příjemně mě překvapilo, že tato podle mého soudu nepříliš atraktivní témata zaujala porotu a kniha se umístila tak dobře," dodal.
Knižní klub vyhlásil literární soutěž
12.9.1997, Denní Telegraf, str. 11, Kultura, (hh)
Pražské nakladatelství Knižní klub vydává od roku 1972 především populární tituly tzv. dobré četby ze zahraničí. Předloni se však rozhodlo podpořit českou literární tvorbu a založilo Literární cenu Knižního klubu. Ve druhém ročníku nebyla první cena udělena, zato druhou cenu získali dva tvůrci: severomoravský spisovatel Oldřich Šuleř (za knihu Sláva a pád valašského pánbíčka) a známý prozaik a vysokoškolský pedagog David Jan Novotný za psychologický román Můj nejlepší kámoš. Tento titul se také včera dočkal slavnostního křtu. Zároveň byl vyhlášen třetí ročník Literární soutěže Knižního klubu, do níž mohou čeští autoři do konce letošního roku přihlásit nepublikovaná prozaická díla v rozsahu 200-400 stran.
Knižní klub vyhlásil třetí ročník Literární ceny
13.9.1997, Boleslavský deník, str. 4
PRAHA - Kniha nazvaná Můj nejlepší kámoš Davida Jana Novotného, jejíž rukopis byl spolu s dílem Oldřicha Šuleře Sláva a pád valašského pánbíčka ohodnocen letos na jaře jako nejlepší příspěvek do soutěže o Literární cenu, pokřtili ve čtvrtek v Praze představitelé Knižního klubu (KK). Zároveň vyhlásili třetí ročník této soutěže. Letos se Literární ceny účastnilo 40 autorů, jejichž dosud nepublikované práce hodnotila šestičlenná porota. Zasedli v ní i předseda českého PEN klubu Jiří Stránský a dramatik Alex Koenigsmark. První cena nebyla udělena a o finanční prémii ve výši 50 000 korun se podělil Novotný se Šuleřem. Odměnou pro vítěze je však především vydání jejich děl. Novotného román má formu pamětí a zahrnuje dobu od počátku politických procesů do vzniku Charty 77. Kniha je psaná s humorem a nabízí příběhy pražských flákačů, studentů, básníků, umělců a "holek jednoduchejch jako sáňky". Její první verzi autor dokončil už v roce 1977 a po revoluci ji neúspěšně nabídl několika nakladatelstvím. Úspěch v soutěži hodnotí jako "jisté zadostiučinění". Dílo Sláva a pád valašského pánbíčka moravského spisovatele Oldřicha Šuleře je zasazeno do Valašského Meziříčí konce 19. století. Jádrem příběhu je autentická postava starosty Mikešky, který v zájmu rozvoje svého města neváhal najmout žháře k likvidaci nevhodně umístěných stodol místních měšťanů. Spisovatel, jak řekl, chtěl knihou postihnout problém aktuálního přínosu témat historie a lokálního patriotismu. "Příjemně mě překvapilo, že tato podle mého soudu nepříliš atraktivní témata zaujala porotu a kniha se umístila tak dobře," dodal.
Literární cena Knižního klubu
15.9.1997, Hospodářské noviny, str. 13, kultura (nak)
Třetího ročníku soutěže o Literární cenu nakladatelství Knižní klub se letos zúčastnilo 40 autorů. Jejich dosud nepublikované práce hodnotila šestičlenná porota.
První cena nebyla udělena. O finanční prémii ve výši 50 tisíc korun se podělil David Jan Novotný za rukopis románu Můj nejlepší kámoš a Oldřich Šuleř za rukopis prózy s titulem Sláva a pád valašského pánbíčka.
Novotného román má podobu pamětí a zachycuje dobu od počátku politických procesů do vzniku Charty 77. Autor svůj rukopis údajně dokončil už v roce 1977, ale v nakladatelstvích o něj nebyl zájem. Šuleřovo dílo Sláva a pád valašského pánbíčka je zasazeno do Valašského Meziříčí konce 19. století. Podle vlastních slov chtěl moravský spisovatel svou knihou přispět do diskuse o aktuálním přínosu témat historie a lokálního patriotismu.,
Knižní klub vyhlásil třetí ročník Literární ceny
15.9.1997, Slovo, str. 8, Kultura
Kniha nazvaná Můj nejlepší kámoš Davida Jana Novotného, jejíž rukopis byl spolu s dílem Oldřicha Šuleře Sláva a pád valašského pánbíčka ohodnocen letos na jaře jako nejlepší příspěvek do soutěže o Literární cenu, pokřtili minulý týden v Praze představitelé Knižního klubu (KK). Zároveň vyhlásili třetí ročník této soutěže. Letos se Literární ceny účastnilo 40 autorů, jejichž dosud nepublikované práce hodnotila šestičlenná porota. První cena nebyla udělena a o finanční prémii ve výši 50 000 korun se podělil Novotný se Šuleřem. Odměnou pro vítěze je však především vydání jejich děl. Novotného román má formu pamětí a zahrnuje dobu od počátku politických procesů do vzniku Charty 77. Kniha je psaná s humorem a nabízí příběhy pražských flákačů, studentů, básníků, umělců a "holek jednoduchejch jako sáňky". Její první verzi autor dokončil už v roce 1977 a po revoluci ji neúspěšně nabídl několika nakladatelstvím. Úspěch v soutěži hodnotí jako "jisté zadostiučinění". Jan David Novotný se vedle spisovatelství věnuje také scenáristice a přednáší na Fakultě sociálních věd UK a na FAMU. Prozradil, že v současné době se podle scénáře, který napsal se studenty FAMU, začíná pro českou televizi točit rodinný seriál Motel Anatéma. Jeho obsah odmítl upřesnit, ale bude se prý úplně lišit od ostatních seriálů. Dílo Sláva a pád valašského pánbíčka moravského spisovatele Oldřicha Šuleře je zasazeno do Valašského Meziříčí konce 19. století. Jádrem příběhu je autentická postava starosty Mikešky, který v zájmu rozvoje svého města neváhal najmout žháře k likvidaci nevhodně umístěných stodol místních měšťanů. Spisovatel, jak řekl, chtěl knihou postihnout problém aktuálního přínosu témat historie a lokálního patriotismu. "Příjemně mě překvapilo, že tato podle mého soudu nepříliš atraktivní témata zaujala porotu a kniha se umístila tak dobře," dodal.
Tragédie advokáta Mikyšky
20.9.1997, Svoboda, str. 2, Víkend - Spektrum, RICHARD SOBOTKA
S Oldřichem Šuleřem nad románem "Sláva a pád valašského pánbíčka"
Vzávěru minulého a počátkem tohoto století působil na Valašsku JUDr. Alois Mikyška, první advokát na Valašsku a možná i na Moravě, ředitel Občanské záložny, starosta Valašského Meziříčí a poslanec, který se zasloužil o nebývalý rozkvět města i Valašska, takže byl považován za valašského pánbíčka. Avšak neuváženým jednáním posléze přivedl Občanskou záložnu k bankrotu, čímž ožebračil množství drobných střádalů. Postava rozporuplná, glorifikovaná i nenáviděná.
Právě Mikyškův osud podnítil spisovatele JUDr. Oldřicha Šuleře k napsání románu "Sláva a pád valašského pánbíčka". Knížka byla oceněna v nakladatelství Knižní klub v Praze, kde vyjde po letošním titulu O. Šuleře "Severní svahy" s mírným skluzem počátkem roku 1998. Na román "Sláva a pád valašského pánbíčka" jsme se zeptali autora.
Musel jste zpracovat nesmírné množství materiálu.
Na románu pracuji dva roky, ale materiál od dějepisců a vědců sbírám několik desítek let. Sběr materiálu připomíná lov, každý dokument nabádá jít dál za zdrojem. Pak ovšem je obtížné z takového množství materiálu vybřednout. Pokaždé mi z toho vycházela spíš faktografie, kdy bylo v knížce více faktů a méně kumštu, teprve snad čtvrtá nebo pátá verze dostala definitivní podobu románu.
Poznal jste Mikyšku velmi důvěrně, byl spíš pánbíčkem, nebo neštěstím prostých lidí?
Především je to rozdvojená postava. Proto jsou na ni také dvojité názory. Ještě před rokem 1989 udělal jeden historik z Mikyšky třídního nepřítele. Ovšem tak jednoznačně to nelze posuzovat. Mikyška měl své velké nedostatky, ale podle mne je třeba přihlédnout i k tomu dobrému, co vykonal. Mikyška měl skutečně velkou zásluhu na obnově národního obrození ve druhé polovině minulého století na Valašsku. I na rozkvětu Valašského Meziříčí, ze zapadlého města jej dovedl do podoby valašských Atén.
Je možné položit určitou paralelu mezi někdejší Mikyškovou zkrachovanou Občanskou záložnou a současnými krachujícími bankovními domy u nás?
Ne zcela jednoznačně. Mikyška se dopustil mnoha chyb. Jako akvokát, ředitel záložny, starosta a poslanec řešil od jednoho stolu propletenec vztahů těchto institucí a tyto linie nezodpovědně prolínal až k osudovému pádu. Ale oproti dnešním bankrotům, zřejmě v důsledku i nekvalifikovanosti dnešních bankéřů, románová postava Mikulec - ve skutečnosti Mikyška, nezamýšlel se po čase sám obohatit, ať to pak třeba praskne. Nakonec sice také na své nezodpovědné jednání doplatil a ještě dnes mu mnozí nemohou přijít na jméno. Já ho nechci hájit ani očisťovat, ale faktem je, že třeba vidět člověka v celé jeho velikosti. Ty jeho prohřešky jsou v románu postižené, ale podřídil jsem je tomu hlavnímu, co vykonal. Totiž kdyby nebylo Mikyšky, nepadla by Občanská záložna, kterou založil, to je pravda, ale nebylo by ani města Valašského Meziříčí.
Nejnovější román Oldřicha Šuleře byl vyhlášen nejlepším dílem edice Knižního klubu
23.3.1998, Moravskoslezský den, str. 6, Kultura, JIŘÍ URBANEC
O slávě a pádu valašského pánbíčka
Literární teoretikové kdysi chtěli mít všechno podle kategorií a ve škatulkách, ale dnes, kdy se mluví o tzv. postmodernismu, kdy je dovoleno míšení žánrů a leccos jiného, díváme se i na literaturu jinak. V současnosti se v literatuře někdy klade značný důraz na to, čemu lze říkat autenticita, tedy zachycení syrové pravdy, většinou vlastního života, bez komponovaného příběhu a jasného vyústění. Tímto novým pohledem je třeba se dívat též na knihu Oldřicha Šuleře Sláva a pád valašského pánbíčka, která právě vyšla v Praze v edici Knižního klubu, jako dílo vyznamenané literární cenou této edice. Prozaik, který v posledních letech věnoval značnou pozornost Valašsku, ať už šlo o pohádky a pověsti, nebo mimořádně poutavé knihy "Je to chůze po kotárech" a "Paměť domova", nyní zúročil své detailní poznatky beletristickým zpracováním osudu jedné z postav historického Valašského Meziříčí. Příběh advokáta, pronikajícího před více než sto lety do popředí ještě zaostalého města, je jistě lákavým námětem, zvláště za situace, kdy později následuje prudký pád a sebevražda. Chce mít životní úspěch a na svém vzestupu také mimořádně přispěje k rozvoji Valašského Meziříčí a celého kraje, ale jeho zkáza je předznamenána tehdy, když se rozhodne vypalovat stará stavení, aby se uvolnilo místo pro honosnější výstavbu. A nyní bychom se měli ptát: je to kniha v podstatě biografická (přesto, že jméno je změněno)? Šlo Šuleřovi spíše o obecný symbol lidského života, který jde bezohledně vpřed, i když úmysly jsou dosti ideální? Má kniha něco z rysů literárního a myšlenkového naturalismu, tedy vědomí, že lidskému jedinci nelze překročit jistý společenský a životní okruh? Anebo je to vlastně historie kraje (vystupuje tam třeba starý Palacký, začínající redaktor Sokol Tůma, architekt Jurkovič atd.) podávaná prizmatem jedné zapomenuté osobnosti? Takových dotazů bychom mohli snést celou řadu, protože nejde o jednoznačnou žánrovou podobu. Jsou tam kapitoly poučené regionální historie, vedle nich ve zkratkách vývoj hlavní postavy, ale zároveň i snové návraty zestaralého a opuštěného advokáta do minulých okamžiků vlastního života, kdy se mu jako přeludy vracejí osoby z tehdejší jeho blízkosti a znovu s ním rozmlouvají, hodnotí jeho život i život v nejširším obecném pojetí vůbec. Najdeme tu místa živých rozhovorů prostých valašských lidí, ale též lyricky pojaté obrazy setkání a osudových předělů, kdy se mlčí a další peripetie naznačí jen jedno jakoby nenápadně zastrčené slovo. Romantika a nostalgie mladistvé lásky ohnivého děvčete a stárnoucího advokáta vedle přesných popisů života a prostředí bohatých magnátů s jejich snobskými zájmy i občasnými pády, poutavé žánrové obrázky z prostředí beskydských hor a jejich podhůří vedle ostřeji řezaných výseků z rozmezí života a smrti. Jde snad o nahodilé míšení různých vrstev vypravěčova robustněji zaměřeného naturelu? Nikoli, Šuleř jen znovu přesvědčil, že jde svou cestou pevného zacílení do regionu, jenž mu je nejbližší, a že je schopen překvapivých kompozičních a stylistických variací, přičemž i jazyková stránka jeho knihy čtenáře upoutá.
Valašsko na dosah
8.8.1998, Lidové noviny, str. 31, Nové knihy, Blanka Kubešová
Knihy a my
Život tomu chtěl, že jsem se nikdy nepodívala do Valašského Meziříčí. Valašsko pro mne zůstalo nepopsanou krajinou. Svoji neznalost jsem nikdy nepociťovala jako ztrátu, vlastně až do chvíle, než se mi dostala do ruky kronika Oldřicha Šuleře "Sláva a pád Valašského pánbíčka". Svého času byla kronika oblíbeným a vyhledávaným druhem četby, který ze současné literatury téměř vymizel. Jestliže tedy tzv. moderní čtenář kroniku Valašska otevře s určitou nedůvěrou, daří se ji autorovi zaplašit nejpozději první kapitolou. Čtenář ihned vycítí, že Šuleř vypráví o něčem, co mu leží na srdci, o něčem důvěrně blízkém, totiž o kraji, který má rád. Autor zábavnou formou a humor se mu daří udržet nejen dík řízné moravštině - představuje Valašsko druhé poloviny 19. století. Ne náhodou tedy jeho vyobrazení začíná pohledem na dobovou pohlednici, zašlou věkem. Tady poprvé, ale ne naposled jsem zalitovala, že jsem nikdy na vlastní oči neviděla líný tok Bečvy s Valašským Meziříčím a zámkem Žerotínů na jednom a s Krásnem nad Bečvou na břehu druhém. V téhle barvitosti autor pokračuje. Zabírá doširoka, ale nikoli zdlouhavě a nikde na úkor děje, historické údaje včleňuje nenásilně a stejně postupuje při zobrazení politického a kulturního života doby, onoho vlasteneckého probouzení, jehož jako by byl svědkem. Čtenář se nechává vést, seznamuje se s řadou osobností, některé zná jen letmo ze školy a ze slovníků. Řada vynikajících individualit, které se objeví v průběhu děje, vrcholí postavou T. G. M. Tomu Valaši vpravdě "otevřeli cestu do světa", když mu nabídli poslaneckou kandidaturu za valašská města. Román by byl přece jen trochu suchý a bez šťávy, kdyby jeho historickou linii nevyvažoval napínavý milostný vztah zralého ženatého muže k mladičké Rozíně. Jejich vášnivá láska obohacuje práci napětím a dělá z knihy vzrušující četbu. Dějově probíhá práce ve dvou časových rovinách, které se však neslévají, jak bývá zvykem v ultramoderní literatuře. U Šuleře probíhají obě roviny odděleně a podobně jako obě linie románu, milostná a historická, svědčí o promyšlené stavbě díla. Osobně vidím jeden z hlavních přínosů v jazyku Šuleřovy práce. V době jazykového úpadku a jazykové lenosti, oněch nesčetných amerikanismů a germanismů, které na nás denně útočí, si nad stránkami prokvetlými moravštinou uvědomíme, z jak bohatého zázemí náš jazyk vyrůstá a jak bohatý by mohl být náš slovník.
Sláva a pád Valašského pánbíčka je románovou kronikou
11.1.1999, Svoboda, str. 7, Kultura, LIBOR MARTINEK
Zatím poslední prozaické dílo ostravského spisovatele Oldřicha Šuleře získalo Cenu Knižního klubu za rok 1997
OSTRAVA - Prozaické dílo ostravského spisovatele Oldřicha Šuleře (nar. 1924) jako by bylo ukotveno v prostoru dvou pohraničních hor - Beskyd a Jeseníků.
Šuleřovou prvotinou se staly Letopisy v žule, generační román z Jesenicka, v němž spisovatel zobrazil životní osudy dvou rodin - podnikatelů Tröstrů a proletářských Hankeů. Historiografickou a regionalistickou průpravou k této práci je Kraj žuly a mramoru a studie Dozvuky frývaldovské stávky. Na Jesenicko se spisovatel ještě jednou vrací románem Severní svahy - podává zde příběh dospívajícího hrdiny v česko-německém předválečném a těsně poválečném prostředí. Nejnovější Šuleřova próza Sláva a pád Valašského pánbíčka (Knižní klub 1998) je zasazena dějem do poslední třetiny 19. století. Autor vychází z předpokladu, že sociální a národnostní vývoj na severní Moravě není čtenářům dostatečně znám, a proto do děje vkládá kronikářsky pojaté, vysvětlující prvky. Vznikl tak žánr románové kroniky, ostatně žánr Šuleřovi dosti blízký. Do děje autor zapojuje řadu impozantních historických i fiktivních, tedy literárních, postav. Historickou postavou je zde hlavní hrdina, Alois Mikulec, onen "valašský pánbíček", jehož předlohou se stal starosta, zemský a říšský poslanec Alois Mikyška. Dále zde vystupují František Palacký, František Sokol Tůma, Jan Karafiát, Mikoláš Aleš a Tomáš Masaryk. Nechybí zde ani zajímaví letní hosté ve Frenštátu, zejména spisovatelé Růžena Svobodová, Božena Benešová a kritik F. X. Šalda, kteří dotvářejí kolorit beskydských prázdnin a letní sezóny. V nestejně rozsáhlých hlavách románu se střídá vyprávění o činnosti Mikulce a společenském dění na Valašsku se vzpomínkami hlavního hrdiny na dávnou minulost. V prvním případě převažuje epická složka, zatímco ve druhém jsou vzpomínky obestřeny lyrickým a mlžnatým oparem. Děj tak dostává zvláštní rytmičnost. K dynamizaci příběhu ještě přispívá popis neobvyklého vztahu mezi chudým huťařem Mřihladem a bohatým starostou Mikulcem. Jejich přátelství navíc posloužilo k rozvinutí milostné zápletky, neboť Mikulec se zamiluje do podstatně mladší Mřihladovy dcery. Místy nacházíme scény, které mají magický charakter. Oldřich Šuleř reprezentuje typ tvůrce, který nejenom vytrvale stojí v opozici k avantgardním výbojům, jak je sledujeme od konce 50. let v románském a anglosaském (podotýkám, že i v polském) prostředí, nýbrž v protikladu i k románu postmodernímu, nahrazujícímu "logické" vyprávění chaosem jednotlivostí. Má však blízko k některým tvárným postupům ruského a latinskoamerického proudu románové produkce, zejména k magickému realismu. Šuleřova estetika románové tvorby, chápeme-li ji jako souhrn všech podstatných složek díla (kompozice, styl, námět atd.), zaručuje autorovi úspěch u kritiky i u širokých čtenářských vrstev. Hle, meta, o kterou marně usilují tzv. postmodernisté v české kotlině. Dodejme, že Oldřich Šuleř obdržel za knihu Sláva a pád Valašského pánbíčka Cenu Knižního klubu za rok 1997.
